Listopad 2012

Dovolenka na pokoji č. 13

2. listopadu 2012 v 15:09 | Hvězda :o)
Ocitla jsem se né úplně doprovolně na takové menší dovolené na infekčním oddělení. Začalo to nevinně. Cítila jsem se unavená a zvětšily se mi uzliny. Navštívila jsem paní doktorku Liánu, ta mi předepsala ATB a ať kloktám sůl. Po snězení sedmé tablety jsem malinko oblezla na loktech a kolenách.

Zjistilo se, že mám alergii na penicilin..... Dostala jsem druhé ATB a po dobrání se mám dostavit na krev. A pak už to šlo rychle, testy dopadly tragicky, vyšly mi desetinásobně vyšší hodnoty u jaterních testů. Nejsem totiž troškař :) Mám podezření na ŽLOUTENKU, hohoho.
Bydlím na pokoji číslo 13 s výhledem na bledězelenou budovu Bé. Je to samotka, což je dost bezva, můžu se nahlas smát, pouštět si Punk rock je môj život a podobné hity. Taky je v pokoji jen moje postel, takže je tu dost prostoru na tanec, případně na cvičení. Jsem naprosto izolovaná, nikdo za mnou nesmí a já mám zákaz vycházení (hlavně, že jsem dneska šla sama přes půl nemocnice na ultrazvuk, hohoho). Dnes ráno mi bylo paní uklizečkou oznámeno, že jdu domů. Radovala jsem se předčasně, uklizečky nejsou vždy vševědoucí. Pan doktor se studenýma rukama mi sice slíbil, že by mě mohli pustit, ale nejspíš mě tak miluje, že ukecal paní primářku, aby trvala na tom, že si mě tu nechají. Prý bych doma neměla takový klid na regeneraci jater. Pche!! Doufám, že odtud odejdu štíhlounká jako proutek, páč to, čím mě tu živí je fakt děs běs. První den už mi nedali oběd a na večeži mi předložili ŽEMLOVKU, kterou nemám ráda a hlavně obsahuje jablka, na které jsme alergická. Z hladu jsme jí tak třetinu snědla, zbytek si žije vlastním životem v odpadkovém koši. Ten mi totiž za ty 4 dny ještě stále nikdo nevynesl... Další den mě na oběd poctili ŠPENÁTEM, který opět a překvapivě nesnáším.

Na večeři mi přinesli něco, co jsem doopravdy nepoznala. Těstovine ve tvaru vrtule, ale nešlo identifikovat, jestli jsou naslano nebo nasladko. Každopádně po snězení asi sedmi vrtulí mě začalo šíleně škrábat v krku, takže jídlo skončilo v záchodě.

Ke čtvrtečnímu obědu bylo téměř to samé, co den předchozí. Polévkou nazývali vodu bez chutí, ve které plavala mrkev a ovesné vločky. Jako druhé mi podali opět kaši, tentokrát s (u)dušenou MRKVÍ. Radost pohledět!!

Ve chvíli, kdy mi přinesli včerejší večeři, jsem se málem rozplakala. KOPROVKA - další z jídel, které doopravdy nesnáším. Oni si snad někde zjistili, která jídla nemám rád a teď mě tu tím týrají!!! Ale to co plavalo vedle toho, to doopravdy svět neviděl. S nějvětší pravděpodobností se mělo jednat o knedlík, který vyrobili slepením kostiček rohlíka. Ale jak toho docílili, to ví jen Bůh...

Ráno se mi ulevilo, že půjdu domů a tím pádem se vyhnu obědu. Očekávala jsem totiž, že teď už může přijít jen dušený květák a fazolové lusky. To by byla moje smrt!!! Pri vizitě jsem se bohužel dozvěděla, že zde ještě alespoň do úterý setrvám, ale že mi kvůli potravinovým alergiím zavolají dietní sestru, která se mnou probere jídelníček. Osoba to byla příjemná, vypadalo to, že mě chápe, tak uvidíme, jak se s tím "holky" poperou. K obědu jsem dostala další lahůdku z dietního plánu S4. BEŠAMEL. Opět s kaší a polévkou stejnou, jako v předchozích dnech. Tentokrát v ní místo ovsa plavaly kusy brambor.

V talíři skutečně není nablito, to je prostě jen bramborová kaše zalitá mlíkem....

Všimli jste si toho, jak barva omáček postupně světlá?? Začalo to špenátem, pak vybledlá mrkev, béžová koprovka a dneska bílý bešamel. Jste taky tak zvědaví, jako já, co příjde příště??? Nebojte, budu vám referovat!!!